Další volné pokračování knihy Rovnováha je poslední knihou, ale vlastně by měla být tou první …
Děj se mimo první a poslední kapitolu odehrává ve starověku a středověku. První kapitola je spíše něco jako prolog, ale stejně důležitá.
Jistě vás zajímá, jak, kde a kdy se narodil i zrodil První, který vás bude provázet celou knihou. Můžete s ním cestovat jak po souši, tak i po moři. Prožijete s ním neuvěřitelné chvíle jeho dětství, dospívání, ale stejně tak i smutné chvíle. Jeho dlouhý složitý život protkaný staletími vás dovede zase zpět do dnešních dní a brzké budoucnosti.
Doufám, že se vám i tato třetí a poslední kniha Rovnováhy bude líbit.
Úryvek z knihy:
Ještě není konec, připrav se.“ … řekl mu ten muž ze snu.
„Běž pryč! Nechte mě být! Chci být sám!“ … zakřičel Aonghas. Rozhlédl se, ale nikdo kolem nebyl. Všichni zmizeli. Podíval se na medvěda, pohladil jeho krásný kožich, vzal ho do náručí a odnesl na mýtinu před dům, kde ho zakopal hluboko do země. Byl moc smutný a úplně vyčerpaný. Na chvíli usnul v trávě vedle hrobu, který před tím dodělal.
Když se probudil, cítil se podivně. Jeho zrak byl zastřený, jakoby měl před sebou mlhu, v uších mu hučelo, v nose ho pálilo a celkově se cítil velmi zle. Po čtyřech se doplazil do domu, kde si vzal zbraně a potom se doplazil ke koni.
Věděl, že musí pryč. Nebyl schopný koně osedlat, tak ho jen odvázal.
Nějakým zázrakem se na něj vyškrábal, pobídl ho a položil se na něj. „Jeď, kamaráde. Odvez mě odtud. Ty víš kam.“ … zamumlal a kůň se dal do pohybu. Jakoby znal cestu. Sjel s Aonghasem z hor a pokračoval na jih.
Jeli dlouho, velmi dlouho, než kůň zastavil. Potřeboval se nakrmit a napít. Aonghas se svalil na zem do trávy a ani se nepohnul.
Tělo měl jak z olova.
„Aonghasi, seber se. Nebraň se a dokonči, co jsi začal. Ty víš, že je to důležité.“ … zaslechl svého mistra z dálky…
„Běž pryč! Nechte mě být! Chci být sám!“ … zakřičel Aonghas. Rozhlédl se, ale nikdo kolem nebyl. Všichni zmizeli. Podíval se na medvěda, pohladil jeho krásný kožich, vzal ho do náručí a odnesl na mýtinu před dům, kde ho zakopal hluboko do země. Byl moc smutný a úplně vyčerpaný. Na chvíli usnul v trávě vedle hrobu, který před tím dodělal.
Když se probudil, cítil se podivně. Jeho zrak byl zastřený, jakoby měl před sebou mlhu, v uších mu hučelo, v nose ho pálilo a celkově se cítil velmi zle. Po čtyřech se doplazil do domu, kde si vzal zbraně a potom se doplazil ke koni.
Věděl, že musí pryč. Nebyl schopný koně osedlat, tak ho jen odvázal.
Nějakým zázrakem se na něj vyškrábal, pobídl ho a položil se na něj. „Jeď, kamaráde. Odvez mě odtud. Ty víš kam.“ … zamumlal a kůň se dal do pohybu. Jakoby znal cestu. Sjel s Aonghasem z hor a pokračoval na jih.
Jeli dlouho, velmi dlouho, než kůň zastavil. Potřeboval se nakrmit a napít. Aonghas se svalil na zem do trávy a ani se nepohnul.
Tělo měl jak z olova.
„Aonghasi, seber se. Nebraň se a dokonči, co jsi začal. Ty víš, že je to důležité.“ … zaslechl svého mistra z dálky…
A5, 392 stran, pevná knižní vazba s přebalem, barevné ilustrace.
ISBN 978-80-7453-866-7
Nakladatelství Nová Forma.
ISBN 978-80-7453-866-7
Nakladatelství Nová Forma.
